Technika pro šikovné ruce
Lidé si dokáží poradit s každým materiálem. Bylo mu to dáno zřejmě už v pravěku, kdy neměl těch materiálů příliš k dispozici a musel si tedy vystačit s tím, co mu dala příroda. Dokázal dozajista zužitkovat vše, co kde rostlo. A nejen to.
· Pokud se mu podařilo odchytit a zkonzumovat nějaké zvíře, určitě neudělal to, co známe z dnešních dob.
o Nespotřeboval jen něco a zbytek nevyhodil do kontejneru, popřípadě do křoví.
O tom, že si uměl poradit s kostmi, svědčí mnohé archeologické nálezy. S největší pravděpodobností je používal jako jehly na šití. Využití našly například i mamutí kly, které posloužily pravěkým umělcům. Stačí si vzpomenout na různé venuše, které se po celém světě nacházejí.
– Například venuše z Hohle Fels ve Švábsku.
– Sice podle našich měřítek příliš krásy nepobrala, ale hlavně, že se zachovala.
Trocha chlupů a zvířátko je na světě
Kosti a kly jsou materiály, které mají svou trvanlivost, a tak snadno se nerozpadnou. Jinak je to se zvířecí srstí. Z té se nám výrobky nezachovaly. Je to škoda. Možná bychom se dozvěděli, že už tenkrát používali naši předkové techniku plstění.
· Což je zpracování zvířecí srsti mechanickým zaplétáním.
· Pokud vše dopadne tak, jak má, na konci procesu nemáte v ruce neforemný chomáček chlupů, ale pevný materiál, se kterým lze dál pracovat.
K plstění potřebujeme molitan, kousek ovčího rouna a speciální jehlu. Speciální neboli plstící jehla je výjimečná v tom, že má po stranách drážky. Ty slouží k tomu, aby se v nich vlákna zachytávala a posléze se spletla. Jehly můžete mít ve třech velikostech. S tou nejsilnější většinou začínáme a nejslabší končíme. Ta se používá na detaily. Tato technika se v současné době používá zejména na výrobu hraček a různých upomínkových předmětů. Určitě vypadá například zajímavě hračka – kravička, která je vyrobena z ovčí vlny.
