Řidičský průkaz


Mít automobil v dnešní době je úplně něco normálního. A proto mě velice často mrzí a vyčítám si, že jsem si dříve neudělala řidičský průkaz. Bylo mi tehdy devatenáct let, když jsem si chtěla dělat svůj řidičský průkaz. Všichni okolo už auto měli a měli taky samozřejmě řidičský průkaz, takže si mohli autem potom jezdit opravdu kam chtějí, jenom já jediná jsem nemohla. Takže jsem svým rodičům řekla, že bych si přála řidičský průkaz. Jenomže moje máma říkala, že by si tohle vůbec nepřála. Protože její sestra měla už čtyři autohavárie a po jedné autohavárii si zlomila koleno tak špatně, že chodí opravdu špatně a nemůže sportovat. Myslí si, že bych mohla dopadnout stejně. Jenomže já už mám taky respekt z řízení automobilu a taky z havárie, že bych se samozřejmě opravdu hodně snažila a jezdila bych logicky opatrně.

S řidičákem toho můžete hodně.

I když moje máma mi říká, že člověk může jezdit sebelépe, ale vždycky se najde nějaký blázen, který do vás narazí a vy potom budete mít velikou nehodu a budete zranění. Tohle je sice pravda, ale taky je to opravdu málo pravděpodobné. Já bych samozřejmě nechtěla jezdit nějaké rychlé jízdy nebo rallye anebo velice často jezdit po dálnici.

Těším se na řidičák.

Tohle vůbec ne. Protože já bych chtěla akorát jezdit z mojí vesnice do města na velké nákupy a taky tam, aby můj syn mohl chodit na různé kroužky. Můj syn si totiž přeje chodit do kroužku fotbalu a taky anglického jazyka. Jenomže časově by nám to vůbec nevycházelo, co se týče autobusu. Takže bude opravdu nejlepší, když budu mít řidičský průkaz a auto. Toho opravdu hodně lituji, že jsem si neudělala řidičský průkaz dříve. A nyní mi je skoro třicet pět let a budu si dělat příští rok řidičský průkaz. Ale je to je to samozřejmě lepší pozdě než nikdy. A vy si taky pamatujete, kdy jste si dělali řidičský průkaz? A udělali jste ho na poprvé nebo se vám to nepodařilo?